Úloha milosrdenství v den soudu

Dnes mě zaujal verš z Jakuba 2:13: „Neboť na toho, kdo neprokazuje milosrdenství, přijde nemilosrdný soud. Milosrdenství však nad soudem vítězí. “

A jak nám říká Židům 9:27: „A jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom [přijde] soud, “

Také 2. Korinťanům 5:10: „My všichni se přece musíme ukázat před Kristovou soudnou stolicí, aby každý dostal [odplatu] za to, co [dělal] v těle, podle toho, co vykonal, ať už [to bylo] dobré nebo zlé. “

VŠICHNI se postavíme před Kristův soudný trůn. Neexistují žádné výjimky a rozsudek bude vynesen podle našich skutků, ať už dobrých, nebo špatných. Vím, že mnoho lidí má problém, když slyší o soudu. „Víra,“ říkají, „mě spasila a já se nebudu muset žádnému soudu postavit.“ „Můžu žít, jak se mi zlíbí, stejně jako všichni ostatní, bez milosrdenství nebo lásky k bližním, ale protože ‚věřím‘, na tom nezáleží,“ dodávají. Ale můj příteli, záleží na tom! Protože, jednoduše řečeno, víra bez skutků milosrdenství a lásky je mrtvá, neexistující, prázdná, falešná a teoretická. Taková falešná víra nikoho nespasí. Říká nám to Pavel a říká nám to i Jakub:

Galatským 5:19–21
„Skutky těla jsou ovšem zjevné. Jsou to: cizoložství, smilstvo, nečistota, nestydatost, modlářství, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlení, hněvání, soupeření, roztržky, sekty, závidění, vraždy, opilství, hodování a takové podobné věci. Předpovídám vám, jak jsem už dříve řekl, že ti, kdo takové věci dělají, nebudou dědici Božího království. “

Jakub 2:14–18
„Co je platné, bratři moji, říká-li někdo, že má víru, ale nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit? Kdyby bratr nebo sestra byli nazí a postrádali by denní pokrm a někdo z vás by jim řekl: Jděte v pokoji, zahřejte se a nasyťte! ale nedali byste jim, co potřebují pro [své] tělo, co je [to] platné? Tak také víra, nemá-li skutky, je sama o sobě mrtvá. Někdo ale řekne: Ty máš víru a já mám skutky. Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na svých skutcích. “

Všichni tedy budeme stát před soudnou stolicí Kristovou, jeden po druhém, a tam budou odhaleny naše skutky. Ne naše teologické znalosti, naše studium Bible ani verše, které jsme se naučili nazpaměť. Tyto věci nezáleží. Jsou prostředkem k cíli, ne cílem samotným. Čtu Bibli ne proto, abych ji papouškoval, ale aby mi pomohla lépe žít křesťanský život. Koneckonců, i farizeové měli teologické znalosti! Stejně tak kněz a levita, kteří v podobenství o milosrdném Samaritánovi narazili na cestujícího, kterého zmlátili lupiči a nechali ho na silnici umírat. Ale k ničemu jim to nebylo. Místo toho, aby projevili milosrdenství vůči svému polomrtvému bližnímu, prošli kolem něj! Nechali ho umírat! V jejich nitru se nic nehnulo! A jaký to mělo význam, že byli kněžími nebo levity? Nebo že přinášeli oběti? Nebo že dávali desátky z toho, co měli? Toto jim řekl Kristus:

Matouš 23:23
„Běda vám, zákoníci a farizeové, [vy] pokrytci, že dáváte desátky z máty, z kopru a z kmínu, ale opustili jste závažnější věci ze Zákona-právo, milosrdenství a víru. Tyto věci jste měli dělat a tamty neopouštět. “

Spravedlnost, MILOSRDENSTVÍ a víra – to jsou ty závažnější věci, ty nejdůležitější, tehdy i dnes. Jsou stálé a neměnné. A opět náš Pán říká:

Matouš 9:13
„Jděte a naučte se, co znamená: 'Milosrdenství chci, a ne oběť.' Nepřišel jsem totiž volat spravedlivé, ale hříšné k pokání. “

A opět ve stejném evangeliu, když se obrací ke stejným lidem:

Matouš 12:7
„Kdybyste ale věděli, co znamená: 'Milosrdenství chci, a ne oběť,' neodsuzovali byste nevinné. “

Bůh touží po milosrdenství. A milosrdenství, abychom se vrátili k Jakubovi, bude naší obranou při soudu. Kdokoli prokázal milosrdenství, ten bude mít v den soudu svědectví ve svůj prospěch. Jak nám také říká apoštol Petr ve svém prvním listě:

1. Petr 4:8
„Především však mějte jedni k druhým horlivou lásku, neboť láska přikryje množství hříchů. “

Milost je projevem lásky. Nemůžete být milosrdní, pokud nemilujete. A nemůžete milovat a být bez milosti! Láska tedy přikryje množství hříchů. Milost vítězí nad soudem! Ale pokud není milost, pak ani soud nebude milosrdný! Jak nám náš Pán ještě jednou řekl:

Matouš 6:14–15
„Odpustíte-li totiž lidem jejich prohřešky, odpustí váš nebeský Otec i vám. Ale jestliže lidem neodpustíte jejich prohřešky, [pak] ani váš Otec neodpustí vaše prohřešky [vám]. “

Bude vám odpuštěno, pokud odpustíte. Pokud jste prokázali milosrdenství, bude milosrdenství prokázáno i vám. Všichni zemřeme a poté přijde soud. Všichni staneme před Kristem, abychom přijali odměnu podle toho, co jsme vykonali. A i kdybychom se dopustili špatného – což je naprosto jisté –, ale projevili jsme milosrdenství svým bližním, a i kdybychom měli mnoho hříchů, ale měli jsme v sobě lásku, projevili jsme milosrdenství svému bližnímu, neprošli jsme kolem a nenechali jsme zraněného zemřít, ale obvázali jsme mu rány, zvedli jsme ho a pomohli jsme mu – pak tyto skutky budou mluvit v náš prospěch a zakryjí naše chyby. Vymazají soud; způsobí, že přestane existovat. V tomto smyslu chápu Jan 5:24:

„Amen, amen, říkám vám: Kdo slyší mé slovo a věří Tomu, který mě poslal, má věčný život a nepřijde na soud, ale již přešel ze smrti do života. “

Kdo nebude čelit soudu? Ten, kdo slyší Boží slovo a „věří“ v něj pouze intelektuálně, mentálně, aniž by je uváděl do praxe? Ne! To není ten, koho Pán míní. Dal to jasně najevo:

Matouš 7:21–27
„Ne každý, kdo mi říká' Pane, Pane', vejde do nebeského království, ale ten, kdo koná vůli mého Otce, který je v nebesích. Mnozí mi v ten den řeknou: 'Pane, Pane, copak jsme ve tvém jménu neprorokovali? Nevymítali jsme ve tvém jménu démony a nedělali jsme ve tvém jménu mnoho zázraků?' A tehdy jim vyznám: 'Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mě, [vy,] kdo konáte nepravost!' Kdokoli tedy slyší tato má slova a plní je, bude podobný moudrému muži, který postavil svůj dům na skále. Pak padl déšť a přišly záplavy a vály větry a udeřily na ten dům, ale nespadl, protože byl založen na skále. Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podobný bláznivému muži, který postavil svůj dům na písku. Pak padl déšť a přišly záplavy a vály větry a udeřily na ten dům a spadl a jeho pád byl veliký. “

Není to teoretická, intelektuální „víra“, která nám dává věčný život, ale aktivní, živá víra, která se uvádí do praxe – tedy víra, která ČINÍ Boží vůli. Ten, kdo skutečně věří a činí Boží vůli – a láska a milosrdenství jsou samotným jádrem Jeho vůle –, ten, ano, nebude čelit soudu. Pro něj bude v ten den chloubou milosrdenství a soud nad ním nebude mít žádnou moc. Teoretická víra, která existuje pouze v mysli a není doprovázena láskou a milosrdenstvím, prostě není vírou. A pro ty, kteří neprokázali milosrdenství, bude i soud nemilosrdný! Nedělejme si v tomto ohledu žádné iluze.

Kráčejme tedy, moji bratři a sestry, s milosrdenstvím a láskou k našim bližním a vnímejme každý den jako příležitost k tomu, abychom si na nebeském účtu připsali další vklady milosrdenství a lásky. Neboť jak nám řekl náš Pán:

Matouš 5:7
„Blaze milosrdným, neboť jim se dostane milosrdenství. “